Фэстываль ПІКНІК.BY будзе падзелены на некалькі актыўных зонаў. На тэрыторыі хутару Шаблі будуць усталяваныя дзьве сцэны. Адна будзе лічыцца асноўнай, другая ўмоўна завецца акустычнай.

У межах другой сцэны пройдзе гала-канцэрт удзельнікаў праекту «Тузін. Unplugged» ды іншых цікавых музычных гуртоў ды праектаў, якія запрошаны арганізатарамі сцэны — парталам Tuzin.FM і кампаніяй «Будзьма беларусамі». З 14:00 і да самай ночы тут выступяць: Pomidor/off, HandmadE, Паліна Рэспубліка, Анастасія Шпакоўская, «Гаротніца», Guda, Pawa, «Людзі на балоце», «Нагуаль», «Князь Мышкін», праект «Танцы з Бубнам», а таксама Diamos Roll&Руся.

Акром музыкаў на сцэну выйдуць таксама паэты Віталь Рыжкоў, Кацярына Зыкава, Антон Рудак, Андрэй Адамовіч, Уладзь Лянкевіч, Ася Волкава, Марыйка Мартысевіч, Андрэй Хадановіч. Вядучым сцэны будзе Алег Хаменка.

На першай сцэне з 14:00 да 23:00 выступяць кабарэ-бэнд «Серебряная свадьба», «Разьбiтае сэрца пацана», Chiefs Band, Botanic Project, Akute, The UNB, «Черчилль» (RockerJoker), «Красные звёзды», «Адыс Абэба», Monkey Bite. Вядучымі сцэны будуць Каця Пытлева ды Ільля Маліноўскі.

Таксама на розных зонах фэстывалю плянуецца выступ ды-джэяў SheJay Ksana, Andy Roc, Карамыслаў, Papa BO, Stereobeaver зь Вільні ды Каці Пытлевай.

Акрамя ўласна музычнай частцы наведнікаў фэсту чакаюць разнастайныя забавы: фрысьбі, капаэйра, сокс, бодзі-арт, выставы, кінатэатар пад адкрытым небам, настольныя і спартовыя гульні, ёга ды шмат чаго іншага. На тэрыторыі фэстывалю будзе намётавы гарадок. Прыяжджаць з намётамі можна будзе ўжо ў пятніцу, 29 чэрвеня.

Квіткі:

Першыя 300 квіткоў ужо ў продажы. Іх кошт — 90 000 руб. (бліжэй да фэсту будуць даражэй). Набыць іх можна ў паб-клюбе «Графіці». Кантакты для даведак: (029) 638-44-44, (033) 638-44-44, (25) 638-44-44, skype, google: Diskoteq

Knyaz Mishkin: 20 km

Knyaz Mishkin: 20 km
Clinical Archives (www.clinicalarchives.blogspot.com)

Poslední dobou se o Bělorusku mluví především v souvislosti s přinejmenším nepříznivou politickou situací, a tak má člověk o to větší radost, když se k němu dostane nahrávka tamního free jazzu (ne, že by nahrávka free jazzu nepotěšila odkudkoliv). U formace Knyaz Mishkin, která v roce 2001 vystoupila na festivalu Alternativa a o jejichž předloňském audiovizuálním albu PasiarodHIS Voice také informoval, je to navíc deska komemorující dvacetileté výročí existence skupiny.
Nejvýraznější postavou i zakládajícím členem je kytarista Lavon Narushevich, jehož zvuk se často blíží spíše rocku než jazzu, přestože zkreslení se od něho za celé album dočkáme jen na pár místech, a to ještě v hodně zmírněné podobě. Až neuvěřitelně přirozeně však zachází se smyčkami a ozvěnami, z nichž často vytváří celou sonickou i rytmickou paletu, do které ostatní nástroje vstupují s větší či menší koherencí. Obvzlášť citlivě si počíná bubeník Uladzimier Krauchanka v první skladbě. 
Nebezpečím smyček je strnulost přechodu od jednoho bloku k druhému a při živém hraní se tento problém ještě komplikuje. Hraní s looperem pak někdy může vypadat jako vrstvení zvuků, které kompozici vygraduje a v tom momentu buďto skladba končí, nebo se stěna smyček ztratí a staví se od znova. Narushevich se s touto potíží vypořádal znamenitě; přechody jsou čisté a často svou nenuceností překvapí, ale rytmická stejnotvárnost, jakou smyčka často vytvoří, zůstává. I druhý perkusista Jury Pauloski hraje především pro celek, na skladbě Charcoal vyplní své místo dokonale funkčním způsobem - v introdukční pasáži bez loopů hraje volněji, poté narušuje pořádek daný smyčkami, nenuceně přejde ke štětkám na malém bubínku a nakonec, po delší odmlce, dodá zobcové flétně Jauhiena Chitraka zvířecí ráz.
Na desce se pak objeví ještě dva výrazné vybočující prvky, elektronika a zpěv ve skladbě Sublimate. Po „ruch-šumové“ introdukci se objeví až překvapivě přímočarý beat, který ale zůstává v pozadí za zajímavě se opakujícími vysokými výstřelky tónového generátoru, a nakonec ustupuje zpěvu Ireny Katvickayi. Ta zosobňuje, společně s některými pásažemi dechových nástrojů v ostatních kusech (například již zmíněný „zvířecí“ závěr v Charcoal), lidovou inspiraci souboru. Přebírat z místního folklóru se dnes už může jevit jako klišé, ale Knyaz Mishkin to dělá příjemným způsobem, bez přebujelého respektu k dané tradici ale zároveň bez destrukčního strukturalismu a rozebrání; naopak, vytváří krásný dialog hlasu s klarinetem, který kontrastuje s elektronikou, kytarou a bicími, jež jsou pevně zasazené v současné improvizované hudbě.
Největším problémem desky je i přes Narushevichovu mistrovkou práci občasná blokovost skladeb, která vychází z častého použití loopů. Opakovaná smyčka může připomenout minimalismus bez předchozího naplánování (zvlášť díky velmi přesnému opakování kterého daného zvuku), ale často zní až příliš repetitivně a bez logické rezoluce. Na desce je však spousta obdivuhodných momentů, ať už Narushevich ustoupí do pozadí nebo vytvoří základ pro ostatní hráče, jež se s úkolem vypořádávají velmi dobře.
Nahrávka 20 km je dostupná zdarma na webu ruského netlabelu Clinical Archives.